Bernard Minier – trilogie Mráz, Kruh a Tma

Mráz

O čem to je?:

Saint-Martin-de-Comminges je malé městečko ve francouzských Pyrenejích, kde jsou zimy kruté a kde se nikdy nic moc neděje. Až dokud pracovníci vodní elektrárny nenajdou jednoho zimního dopoledne mrtvolu koně bez hlavy, částečně staženou z kůže, zavěšenou na nosném stožáru lanovky, která je jedinou přístupovou cestou na toto místo. Není to obyčejný kůň – patří totiž místnímu magnátovi Ericu Lombardovi. Martin Servaz, čtyřicetiletý velitel regionální kriminální jednotky v Toulouse, je naštvaný, že byl odvolán z vyšetřování brutální vraždy bezdomovce, aby se ujal tohoto nejpodivnějšího případu své kariéry.

Ve stejnou dobu přijíždí do nedalekého Wargnierova institutu, jež se specializuje na mimořádně nebezpečné a duševně choré vrahy, psycholožka Diane Bergová, která postupně zjišťuje, že ředitel ústavu využívá neortodoxní metody. Detektiv Servaz na mrtvole koně brzy identifikuje DNA, která patří jednomu z chovanců Wargnierova institutu. Ústav je ale tak zabezpečen, že není možné, aby se někdo z chovanců mohl dostat ven. A za několik dní je nalezeno první mrtvé lidské tělo. Martin Servaz s kolegyní Irene Zieglerovou musí využít všech svých schopností k vyřešení děsivého tajemství…

Vynikající kombinace série skutečně strašidelných zločinů, mrazivé atmosféry a houževnatého policisty dělá z této knihy napínavé čtení, během kterého budete až do konce hádat, kdo je vrah.

Co já na to?:

Musím říct, že jsem tuhle knihu loni zaregistrovala, když vyšla, ale nějak jsem jí nevěnovala pozornost a jaká to byla chyba. Před měsícem jsem brouzdala knihkupectvím a přemýšlela, co si přečíst, chtěla jsem si přečíst něco mrazivého, temného a drsného a do oka mi padla právě tahle kniha, tak jsem si řekla, že dám autorovi šanci a rozhodně jsem neudělala chybu.

Za sebe musím říct, že jsem si koupila hned i druhý díl Kruh a než jsem dočetla Kruh, tak zrovna vycházela Tma a tak jsem si řekla, že recenze spojím, když už to čtu celé naráz. Protože mi to ani jinak nedalo než to všechno zhltnout najednou. A že jsem si naložila, každá kniha má přes 600 stran a já to za necelé tři týdny přelouskala.

Dlouho, hodně dlouho jsem nepotkala knížku, ze které bych byla takhle nadšená a unesená. Naposled snad se mi to stalo u Nesba a toho je opravdu těžké vyrovnat natož překonat. Nu pan Minier Nesba nepřekonal, ale rozhodně se mu vyrovnal.

Nejdřív jsem si říkala, co vlastně autor vymyslí na tolik stránek, ale hned od začátku autor nasadil rychlé tempo, které se zastavilo poslední stránkou. Spisovateli se povedlo na 600 stran vymyslet pořádně mrazivou detektivku, které počet stran neuškodil. Příběh utíkal plynule, svižně a nenašla jsem ani žádná hluchá místa, kdy bych se vyloženě nudila a říkala si, že autor natahuje.

Kniha se čte prakticky sama, je neskutečně čtivá a co se týče vraha, tak fakt do poledních stránek jsem neměla páru, kdo to sakra může být. Podezřelý se střídali jako na běžícím páse a samotný motiv mě docela překvapil. Rozhodně jsem neměla šanci ho uhádnout.

Detektiv Martin Servaz je od pohledu sympaťák, žádný alkoholik nebo závislý na drogách, sice si nese v sobě jisté životní trauma (bez toho by to asi holt nešlo), ale nijak výrazně to do příběhu nezasahuje. V románu vystupuje i jeho nezletilá dcera a prostor dostává i jeho zástupce s manželkou.

Co bych knize vytkla je asi to, že na můj vkus je tam málo mrtvol (já totiž ráda hodně mrtvýchJ), ale tak to je moje osobní poznámka, jinak není prakticky nic, co bych na knize shledala negativního. Takže když to shrnu, je to pořádně čtivá a mrazivá bichle, která se čte sama a po prvním začtení vás chytne za pačesy a už nepustí. A po přečtení si řeknete, že další díl si rozhodně musíte přečíst.

Hodnocení: 100% - nemůžu prostě jinak.

Kruh

O čem to je?:

Druhý díl detektivní trilogie s komisařem Martinem Servazem, jež se stala bestsellerovou senzací ve Francii! Uvnitř domu je nalezena mrtvá žena. Spoutaná a utopená ve vaně. U bazénu v zahradě sedí její žák a milenec, který je pod vlivem sedativ. Je to vrah? Na nic si nepamatuje… 

Marsac je zdánlivě klidné městečko v Pyrenejích, známé díky elitní univerzitě. Dokud ovšem není zavražděna jedna z přednášejících a dokud není o pár dní později nalezeno tělo místního chovatele psů, které roztrhali na kusy jeho vlastní zvířata… Kdo a proč rozpoutal v tomto univerzitním městečku šílenství smrti? 

Mohly by být vraždy dílem uprchlého sériového vraha? Stačí jeden tajemný email a telefonát a komisař Martin Servaz je vtažen do vyšetřování. Hlavním podezřelým se stane syn jeho bývalé lásky z místní univerzity. Když Servaze požádá, aby se případu ujal, nemůže odmítnout… Aby vrchní komisař Servaz případ vyřešil, musí se ponořit do své vlastní minulosti a znovu otevřít své staré rány. Bude to jeho nejnebezpečnější a nejosobnější vyšetřování dosud!

Co já na to?:

Tak po přečtení Mrazu jsem byla samozřejmě natěšená i na Kruh a byla jsem zvědavá, zda vysoko nastavenou laťku autor dokáže překonat. Nepřekonal a ani nevyrovnal. Bohužel musím říct, že se jedná o trochu slabší díl.

Autor se zde zaměřuje na Servazovo minulost, zasazuje do příběhu postavy z minulosti a potkáváme zde i bývalou a velkou lásku. Do hry se navíc přimíchá uprchlý sériový vrah. Prostor zde dostane i Servazova dcera, která se vydává na svoje vlastní vyšetřování.

Samotná zápletka ale postrádá jiskru a je taková nemastná neslaná a tak trochu nereálná. Vraha a jeho komplice jsem teda neodhalila, to se přiznám a byla jsem sama překvapená. Mrtvých je tu sice více, ale prostě mám z té knihy takové rozporuplné pocity. Něco tomu chybělo a Minier nastavil Mrazem opravdu vysokou laťku, kterou se zde sice pokoušel překonat, ale zdaleka to nestačilo.

Kniha je ale zase čtivá, stránky utíkají, ale to tempo už tu není natolik rychlý a samotný rozjezd je zdlouhavý. Autor napsal knihu výborně, ale nedokázal opakovat to, co dal do Mrazu. Sama bych se příště vykašlala na Servazovu minulost, která tomu zbytečně ubrala body.

Hodnocení: 70% - je mi to líto, ale Mráz je Mráz.

Tma

O čem to je?:

Na Štědrý den objeví Christine Steinmeyerová, rozhlasová moderátorka z Toulouse, ve své poštovní schránce dopis od ženy, která v něm oznamuje svou sebevraždu. Christine je přesvědčená, že se dopis dostal do její schránky omylem. Chyba? Hoax? Jenže druhý den ji zavolá do rádia neznámý posluchač, který ji obviní z toho, že nic neudělala. Brzy se urážky, hrozby a různé incidenty znásobí. Jako by se někdo snažil převzít kontrolu nad jejím životem, který se jí začne rozpadat pod rukama jako domeček z karet a promění se v noční můru. Martin Servaz se léčí na klinice pro policisty trpící syndromem vyhoření. Pronásledují ho zlé sny o bývalé lásce Marianne, unesené sériovým vrahem Julianem Hirtmannem. Jednoho dne dostane poštou obálku obsahující elektronickou kartu od hotelového pokoje, v němž před rokem spáchala sebevraždu jakási umělkyně. Někdo si přeje, aby se Martin vrátil do práce. A Martin Servaz se cítí být připravený. Co když naši nejbližší nejsou takoví, jací se zdají? Co se stane, když někdo převezme kontrolu nad vaším životem a vztahy? A co se skrývá ve tmě? Nezhasínejte světlo… a pokud to uděláte, připravte se na nejhorší!

Co já na to?:

Ovšem tohle je naprostý psycho! Po výborném Mrazu a slabým Kruhu autor vydal něco naprosto neskutečného, co Mráz totálně překonalo. Tahle kniha je všechno jen ne detektivka. Za mě je to skvěle napsaný horor, ze kterého mi stávaly vlasy na hlavě a dokonce jsem si při čtení musela nechat den na rozdýchání a že já vydržím hodně.

Jako musím říct, že tohle je naprostá bomba, ze které jsem si na zadek rozhodně sedla. Podle anotace jsem čekala leccos, ale tohle teda ne. Kam se hrabe Keplerův Stalker. Tady se jedná o hodně dobře promyšlený psychický teror, který se každou stránkou stupňuje, až se dostane do takové podoby, kdy jsem opravdu musela na chvíli knihu odložit a otevřít něco oddechového a ke knize se vrátit až dýl. A to jsem byla ještě ráda, že to nečtu večer, protože bych z toho asi nespala.

Rozjezd je zde hodně pomalý, velký prostor zde dostává Christine a Servazovi se dostalo jen pár kapitol, takže mě to ze začátku tak trochu nebavilo, to se přiznám po pravdě. Takhle kniha je napsaná jiným stylem než předchozí dvě.

Každopádně je to hodně čtivý, víc než předchozí dvě, takže jsem za den zvládla skoro 400 stran a ani mi nepřišlo, že by mi to zabralo víc času. Ale po 400. stránce jsem si prostě musela dát pauzu a nabrat odvahu tu knihu dočíst. Ne že bych se bála, že to nebude stát za to, ale proto, že jsem se bála, co mě čeká na další stránce a opravdu opravdu bych si tohle nepřála nikdy zažít.

Psychický teror, jehož obětí se zda stala Christine, je tak děsivý a hrozný, že to opravu děsí. Každopádně to není ani nic nereálného, věřím, že tohle by určitě nějaký maniak opravdu zvládl.

Hodnocení: 100% - za mě je tohle nejlépe napsaný děsivý thriller, a můžu za sebe říct, že nic děsivějšího jsem zatím nečetla.