Jaké knihy nerada čtu ...

Taky bych se s Vámi měla podělit o to, co nerada čtu, aneb jaké recenze tu pravděpodobně nikdy nenajdete.

Mým nejméně oblíbeným žánrem jsou horory. Jako každý správný čtenář, který hledá svůj oblíbený žánr, vyzkouší různé typy knížek, než najde to své. I já jsem přečetla několik knížek Stephena Kinga (např. To, Prokletí Salemu či Řbitov zvířátek a ještě tři další, na jejichž název si nevzpomenu). Nic proti panu Kingovi, je to výborný spisovatel, ale mě to prostě nikdy neoslovilo. Zkusila jsem ještě pár knížek z této tématiky, na autory si už nevzpomenu, a bohužel mě to akorát utvrdilo v tom, že horory nebudou můj šálek kávy.

Co naprosto nesnáším je sci fi. Knížku jsem teda nikdy nečetla, ale stačilo mi shlédnout pár filmů z tohoto žánru, abych věděla, že nikdy více. Tak se omlouvám, ale ani knihy s tématikou sci fi zde nehledejte.

Jeffery Deaver: Sběratel kůží

O čem to je:

Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová: kvadruplegický kriminalista se schopností geniální dedukce a začínající policistka. Poprvé se setkali před více než deseti lety při pátrání po Sběrateli kostí a vytvořili legendární tým. Nynější případ je pro ně ale něčím výjimečný – hledají totiž vraha, který se Sběratelem kostí zjevně inspiroval.

Jeho plán je vycizelovaný do nejmenších podrobností; jeho vražedná metoda paralyzuje hrůzou celý New York. Své oběti zavleče do podzemní kobky, kde nožem a tetovacím strojkem vytváří na jejich tělech šifrované vzkazy. Místo inkoustu ale používá jed, který obětem přivodí tak kruté bolesti, že smrt vnímají jako vytoužené vysvobození.

Rhyme a Sachsová vědí, že je jen otázkou času, kdy Sběratel kůží udeří znovu. Podle jakého klíče své oběti vybírá? Jaké sdělení skrývají vytetované vzkazy? Jakou šílenou misi se pachatel vlastně snaží svým počínáním naplnit? Odpovědi na všechny otázky je třeba najít dřív, než vrah zaměří svou pozornost na další oběť – anebo dokonce na samotného Rhyma a Sachsovou.

Co já na to?:

Knížka Sběratel kůží je jedenáctou knížkou ze série o postiženém detektivovy Lincolnu Rhymovi, vrah v této knize se nechal inspirovat prvním případem tohoto detektiva, a to Sběratelem kostí, který jak už jsem zmiňovala u Zapadákova, byl i zfilmovaný. Co se týče mě, četla jsem v této sérii asi první 4 díly. A ačkoliv jsem vám tu radila, jak máte vždycky číst celou sérii od začátku, aby jste byli v obraze, tak jsem udělala tu blbost, že jsem vynechala docela hodně dílů a přečetla jsem si rovnou 11. díl. A samozřejmě trochu tápu, co se týče některých postav a hlavně mi není úplně jasný vztah Rhyma s Amélií Sachsovou, nu ale to je moje blbost, ale vy to určitě nedělejte. Další problémem je, že pokud jste nečetli celou sérii a hlavně knihu Hodinář, což je 7. díl, jak jsem si zjistila, nastane trochu průser, protože autor se zde na Hodináře hodně odkazuje (pokud jste nečetli ani Sběratele kostí, tak dokud nepřečtete ani toho, tak tuhle knížku nedoporučuju číst). Konkrétně jde o to, že vrah zvaný Hodinář ve vězení zemře a Rhyme a jeho kolega se zde mimo jiné věnují i pohřbu Hodináře a líčí past na případné pomocníky tohoto vraha.

Kde nakupuji?

Vzhledem k tomu, že jsem velký čtenář a bez knížky nepřežiju ani týden, velkou část výplaty nechám v knihkupectví. Když jsem ještě chodila do školy, tak jsem byla věčně v knihovně a domů jsem tahala plnou náruč knih. Od té doby, co jsem začala pracovat, navykla jsem si knížky kupovat. Jak už píši v mém profilu, dva roky jsem pracovala jako prodavačka v knihkupectví, kde jsem mohla uplatnit zaměstnaneckou slevu a právě tehdy jsem s nakupováním knih začala ve velkém. Do té doby jsem si knihu dopřála pouze tehdy, když vyšel nový titul od mého oblíbeného autora a nebo když mě něco opravdu hodně zaujalo. 
Tenkrát jsem ještě neměla tolik peněz a každý nákup jsem si pečlivě rozmýšlela. Vždy jsem přemýšlela, zda ta kniha za ty peníze stojí a jestli se mi pak nebude jen tak bez ladu a skladu válet v pokoji a jestli se k ní ještě někdy vrátím.k Tohle už dneska neřeším, když se mi koupená knížka nelíbí, tak jí prodám. (http://www.databazeknih.cz/uzivatele/eevina-6303 - toto je můj profil na databazi knih, kde pod odkazem Bazar najdete seznam prodávaných knih, pokud by jste měli o nějakou zájem, napište mi přímo tam a pokud tam nemáte účet, tak na emailovou adresu, kterou najdete na blogu)

Jeffery Deaver: Zapadákov

O čem to je:

Kdo říkal, že vrah musí mít vždy na rukou krev? Úplně stačí, když umí mistrně manipulovat s lidskou psychikou…
Ten podnik se jmenoval Zapadákov. Stál sice u odlehlé silnice, ale protože měl i malý koncertní sál, sjížděli se do něho lidé ze širokého okolí. Nikdy tam nikdo neřešil žádný problém; do Zapadákova jako by vnější svět nepronikal. Taková oáza klidu, řeklo by se.
To ale platilo jen do osudného večera, kdy při koncertu začínající kapely kdosi vykřikl: "Hoří!" Zpanikaření diváci se rozběhli ke dveřím, ale ty byly zamčené. Spousta návštěvníků byla zraněna, šest zemřelo. Nezabil je však oheň, ale panika. V Zapadákově nehořelo, jen tam kdosi vyvolal falešný poplach.

Vyšetřování případu se ujímá agentka Kathryn Danceová. Jako uznávaná expertka na kinezickou analýzu velmi brzy zjistí, že panika byla vyvolána s chladným rozmyslem. Pachatel velmi dobře věděl, že v mezních situacích se z lidského strachu a pudu sebezáchovy stává zbraň – a v Zapadákově toho mistrně využil. Jistě je se svým dílem spokojen. Teď v pozici útočníka už jen čeká na svou další kořist. Tedy pokud ho Danceová a její tým včas nezastaví.

Co já na to?:

Moje první setkání s Deaverem bylo před pár lety díky filmu Sběratel kostí (výborný film s Angelinou Jolii), který mě donutil přečíst si i knížku Od té doby jsem četla už několik jeho knih, ale zdaleka ne všechny. Autor nepatří mezi moje nejoblíbenější autory, neboť ve svých knihách neodkrývá jméno vraha až na konci, ale celou knihou můžete nahlížet do jeho hlavy a sledovat další jeho plány. Já mám naopak radši, když mě autor nechává až do konce v nevědomosti a odkryje vraha ve velkém finále až na konci knihy.

Hjorth & Rosenfeldt: Němá dívka

O čem to je:

O velikonočních svátcích je surově zavražděna rodina se dvěma malými chlapci. Sebastian Bergman a jeho tým zjistí, že u tragédie byl nejspíš svědek. Je jím desetiletá Nicole, která v tu dobu byla u svých bratranců na návštěvě. Policisté předpokládají, že se schovává v lese. Dívka je nezvěstná tři dny a její šance na přežití v divočině jsou malé. Policie se proto rozhodne požádat o pomoc veřejnost, přestože tím může vraha na svědkyni upozornit.

Bergmanovi se podaří děvče vystopovat a vznikne mezi nimi zvláštní pouto. Nicole je však hluboce traumatizována a nemluví, jen kreslí obrázky. Sebastian Bergman s ní začne pracovat a zjišťuje, že mu čím dál víc připomíná jeho vlastní dceru, o kterou přišel. Dokáže dívku před vrahem ochránit?

Co na to já:

Jedná se už o čtvrtý díl z pera této dvojice. Na rozdíl od jiných autorů se autoři zaměřují hodně na osobní život celého vyšetřovacího týmu, někdy si až říkám, zda to až nepřehání. Tento díl se od předchozích nijak neliší, Sebastian se stále snaží sblížit se svojí nově nalezenou dcerou, což se mu v tomto díle celkem i zdařile daří. Přesto tato kniha je spíše o Sebastianovi, neboť ztracená Nicol jak už je uvedeno v anotaci, Sebastianovi velmi připomíná zesnulou dceru a s Nicol a s její matkou se až velmi nezdravě sblíží. Sebastian Bergman je vůbec zajímavá postava, je to nevyléčitelný sukničkář, lhář a všechno hezké ve svém životě si dokáže zničit. A i v tomto díle se mu podaří naštvat kolegy svojí milostnou aférkou s jednou osobou vystupující ve vyšetřování.

Mons Kallentoft, Markus Lutteman: Zack

O čem to je:

Čtyři Asiatky z masážního salonu v Södermalmu ve Stockholmu někdo brutálně zavraždil, zatímco pátá žena je nalezena u nemocnice Södersjukhuset s vážnými zraněními. Stopy na jejím těle nasvědčují tomu, že byla napadena zvířaty.
Zack Herry je úspěšný chlapík z předměstí, který si vybudoval kariéru u skockholmské policie. Po nocích vymetá kluby a šňupe kokain s lidmi, které by měl ve skutečnosti zatýkat. Ví, že mu to nebude procházet věčně, ale nedokáže přestat.
Spolu s kolegyní Deniz se Zack snaží zjistit, co stojí za södermalmskými vraždami. Jde jen o nenávist, rasismus nebo obchodování s lidmi? Jedna věc je jistá: když nenajdou vraha, zemřou další ženy.
Zack je příběhem detektiva, který se jako moderní Herkules snaží vyčistit stockholmské kriminální podsvětí.

Co na to já?

No nevím, zda je Zack moderním Herculesem, každopádně se jedná o hodně ztraceného kluka, který se pere se svojí závislostí na drogách (konkrétně kokainu, ale bere toho mnohem více), v noci vymetá kluby, do práce chodí nevyspalí a roztěkaný. Většinu příběhu se potýká s abstinenčními účinky, až si říkáte, jak to všechno zvládá. Má bohatou a úspěšnou přítelkyni, kterou neváhá podvádět, sám se trápí nevyřešenou vraždou své matky, s její smrtí se i po několika letech nedokáže smířit, trápí ho noční můry.

Něco málo o mě

Mé jméno je Evina, je mi 27 let a pocházím z menšího příhraničního města. V současnosti pracuji jako sociální pracovnice, dříve jsem v Praze pracovala 2 roky jako prodavačka v knihkupectví Neoluxor a na tyto 2 roky s láskou vzpomínám. Mojí největší zálibou a hlavně vášní jsou knížky. Když se podívám na svůj účet na Databazeknih.cz, který mám už několik let zřízený a poctivě si každou přečtenou knížku ukládám jako přečtenou, tak mi zde svítí v současnosti číslo 261. Tohle však není konečné číslo, přečetla jsem toho mnohem více.

Proč jsem si založila blog? Všichni moji přátelé mě považují za knihomola a rádi se na mě obrací pro radu, jakou knihu si mají přečíst případně jakou knihu bych doporučila jako dárek. Z tohoto důvodu mě napadlo zřídit tento blog, kam chci vkládat recenze knih, které jsem přečetla, jak už těch nově vydaných nebo starších titulů. Tento blog tedy zřizuji pro sebe, abych měla přehled co jsem četla a jaký jsem na daný titul měla názor (protože už si fakt nepamatuji, co jsem četla před 5 lety) a taky pro případné čtenáře, který můj blog navštíví.

A co čtu? Čtu dva druhy knížek. Nejvíce se věnuji detektivkám a thrillery, také jsem propadla Severské krimi. Dále protože jsem romantička, sem tam si přečtu něco zamilovaného (abych si pohladila mé osamocené srdce) a v současnosti jsem přečetla i některé ty erotické romány. Každopádně Danielle Steel či Rosamunde Pilcher fakt nečtu. Mezi moje nejoblíbenější autory patří Jo Nesbo (toho u mě ještě nikdo nepřekonal) a Agatha Christie (přečetla jsem od ní všechno). Nerada čtu horory, nenávidím scifi a nerada čtu povídky (jsou moc krátké).

Tak jo, doufám, že kdo můj blog navštíví, že se mu bude líbit a třeba se i vrátí podruhé, potřetí …